We use cookies on our website.
Some of them are necessary for the functioning of the site, but you can decide about others.
Ikaros pokřtil nejeden obraz. Třesk řádně roztříštěné láhve
byl první akord. Chór mohl pět dále a třeba na téma Jáhve.
Též měli pravdu ti, co jakby sýčkovali: Vstoupíš do Dantova pekla.
I vstoupil do kotelny. Zelená barva melancholie mu v žáru neutekla.
Z hlav byly kruhy, koule, míče. Šerosvit modeloval svaly chasníků.
Kdeže je klíč a kde je otvírání? Kam se tak ženou muži s tyčemi?
Naštěstí za humny: krajina rozjímání. A také spočinutí v tichém snu.
A když je nezbytí, tak mohou vznikat krajiny sarkasmu.
Též prašivec tu může táhnout. A klauni? Obzvlášť vítání!
A pokušení bílé na bílé se také ozve. Pulzuje skrytě bez not a přestání.
Zadrhne-li se štětec, je to znamení základních stupňů meditace.
Posléze zbývá boj. Nelekejte se, prosím: myslím to, co je:
boj strmých vertikál a oblých polokruhů. Trvale tedy: oboje. Ó tmo!
Ten proklínaný svár je přece glejt. A pravé dynamo.
Ludvík Kundera
